FB mi dneska připomněl, že jsem před devíti lety měl takový přání. Chtěl jsem, spíš zahradničit než dělat copywriting. Nutno říct, že to tehdá ještě byl spíš planej povzdech způsobenej nějakou tehdejší frustrací - něco jako "moc práce, když svítí sluníčko..."
Každopádně po devíti letech jdeme z Brna na samotu do jižních Čech, kde nebude o zahradničení nouze a copywriting už dávno nedělám. Cíl byl tedy splněn. Kontext se mi ale posunul, takže toho využiju a zaseju si semínko na dalších devět let. Nebo radši mnohem míň.
Moc se mi začíná líbit představa, že postupně snížíme závislost na penězích jako prostředku pro spokojenější nebo snad i funkční život. Nejsilnější ambice, kterou za tím aktuálně mám, je umocnění pocitu svobody volby v tom, co dělám, čemu se věnuju.
Už teď je silný díky Pábení. Fakt je skvělý, že můžu pracovat na projektech s pozitivním dopadem na přírodu a společnost. Že můžu dělat pro organizace, které žene silná a krásná vize a hodnoty. I když se v tomhle Pábení posouvá mílovými kroky, pořád se mi vrací, že musím něco "šidit" proto, abych si vydělal na provoz. Občas rodinu a kluky. Občas vlastní kreativitu, zápal a chuť objevovat nové horizonty. Občas potřebu být venku a ne sedět u počítače...
Hrozně moc bych se chtěl dostat do stavu, ve kterém se vztah mezi časem a penězi prakticky přerušil, respektive pro mě přestal existovat. A zároveň asi nechcu, aby se to stalo tak, že budu na hodinu vydělávat tolik, že mi bude stačit pracovat 20 hodin měsíčně.
I metriky, podle kterých se to dá měřit, jsou zatím slabý:
- třeba říct si jde, že by bylo hezký, kdybychom se postupně s Janou dostali do fáze, kdy v součtu vyděláváme peníze během času rovnajícímu se jednomu úvazku, a přitom vnímáme práci jako hodnotnou a naplňující, zní jako skvělá idea, ale co se stane, až se tam dostaneme? A je to ten rovnovážný stav, za kterým má smysl jít?
- nebo si můžeme spočítat, že teď množství peněz, které potřebujeme, je 40 tisíc měsíčně a bude skvělý, když to srazíme na třetinu, je taky pěkný, ale je to jen výsek z komplexního obrázku.
- nebo by se možná šlo orientovat podle toho, kolikrát řeknu NE na spolupráci. A to NE v sobě bude mít: Ach jo, kdyby tak tam bylo o pár korun víc.
- a pak je otázka vztahu mezi obratem rodiny a obratem firmy a přijatých zodpovědností...
Možná vám to přijde jako takový trable člověka, kterýmu je vlastně dobře na světě. Asi jo. Jsem hodně zvědavej, co si řeknu za 9 let, až si tohle přečtu.