Zahrádka po prvním roce

Po dnešku, kdy jsem dodělal poslední záhon pro korsické jahody, můžu říct, že máme za sebou první fázi zahrádky. Před rokem v dubnu jsme zasadili první stromek a udělali první záhon. Od té doby toho máme za sebou hodně moc. Je to jedno veliký dobrodružství objevovat, co všechno jde pěstovat. Jak snadno nebo těžce...

Navozili jsme za tu dobu v kolečkách hrozně moc hlíny s kompostem a hnojem. Přeryli spoustu hlíny, přesunuli spoustu hmoty. Půlku jara jsme neviděli z okna, protože tam byly sazeničky. S kosou a strunovkou jsem jedna ruka. Kopřivy už trhám bez rukavic. A místo sbírání slimáků prostě chodím s nožem.

Je to ale neskutečně závabný, dobrodružný... a celkově mi ta věčná špína za nehty a lopocení se v horku/zimě dává docela jinej pohled na svět. Třeba ten, že stačí pár tisíc metrů čtverečních, se kterýma se zkoušíme sžít, a ani moc nepotřebuju vyjíždět za ně. Nebo že je krásný pozorovat, jak dýňoviště fungují jako takové hrnečku vař. A taky že mám pocit, že nám to pod rukama bují díky lásce, vášni, zamilovanosti a snad i pokoře. Tak jestli chcete, projděte si, jak vypadá naše zahrádka rok a čtvrt potom, co jsme poprvý kopli do hlíny.

Záhon, který vznikl jako vůbec první vloni v dubnu. Původně jsme ho chtěli jako základ pro skleník, ale ten jsme nakonec postavili blíž domečku. Je rytý a trochu prohnojený. Hezky se tam daří hrášku - snad 4 druhům včetně oregon giant, lichořeřišnici, vodnici a vcelku i kopru. Mrkev tam ale bojuje s jílovitou půdou fakt fest.
Druhý první záhon taky z loňského dubnu, taky rytý. Prohnujený o fous víc. Ležel letos z jara asi o měsíc déle ladem a prospělo mu to. Půda je tam kypřejší. Česnek z něj už jsme sklidili, na cibuli se chystáme, v pozadí je stěna z ačočky, kterou jsme nakonec uchránili od slimáků. V rozích je měsíček, máme tam mangold, kopr a nestihli jsme vůbec sklidit roketu. letos už podruhý. Taky jsme tu zkusili kmín, ale ani nevykouknul
Tohle políčko je instantní záhon - bez rytí. Na dně karton a pak už jen spousty navozenýho kompostu a hlíny. A dali jsme na něj zelí, který nám dlouho dlouho rostlo v sadbovačích ve skleníku. Snad se nějak zmátoří. Děravý je jak cedník od dřepčíků. Uvidíme.
Taky jsme zkusili udělat týpí pro fazole, ale páč se dávají do země na začátku června, kdy je asi největší invaze slimáků, tak to není žádná sláva. Vlastně je to spíš smutnej pohled. Mno, jestli se nezmátoří, asi tam nasejeme nějaké rostoucí hnojivo a nazdar. Vlevo je pak jedno ze tří dýnovišť. Taky jako instantní záhon. Tři máme proto, že testujeme různý místa kvůli slimákům a taky proto, že jsme prostě měli moc sazeniček a přišlo mi líto je hodit do plevele. Úplně vpravo pak jsou IBCčka, na zalívání. Dozadu za plotem pak pokračuje nově vysázený sádek s asi 15 stromky a keři. Blbý je, že podloží je fakt těžko propustné a jílovité, tak se uvidí, jestli to stromečky zvládnou.
Nově založené kompostiště, páč to první už nám nestačí.
Ze zadní části zahrady se přesouváme přes plácek bobulových keřů a menších stromků, třeba s arónií, rakytníkem a švestkami se dostanem ke střední části zahrady. Tam je druhé dýnoviště a rajčata v pytlích. Letos je řešíme takhle provizorně, napřesrok snad vymyslíme nějaké trvanlivé řešení u zdi stodoly.
V téhle části taky máme místo pro nakladačky, jedny se jen tak plazí po zemi, další zkouším hnát po starých kari sítích.
A pak máme dva velké instantní záhony s řepou, kadeřávkem, kapustičkami, celerem, a další zeleninou. Tyhle záhony jsou tvoří vrstvy trávy, na kterou jsme navozili hlínu a kompost.
Vedle je pak jahodoviště. S tím jsme se moc necrcali. Na karton jsme donesli starou slámu, udělali do kartonu díry a jahody tam šupli. A rostou jako divé. Jak stáleplodící, tak jednouplodící. Jen tedy jsme místo červených koupili stáleplodící bílé. Chuť nic moc a jde fakt blbě poznat, kdy jsou zralé.
Poslední záhon, který skončila fáze jedna tvorby zahrady, je ten pro korsické jahody, které jsme pěstovali ze semínek.
V téhle části zahrady jsou taky další bobulovité - rybízy, ostružiny, maliny, josta...
... no a samozžejmě skleník. S bylinkami, ačočkou, lilkem, paprikami, chilli papričkami a rajčaty. Už v dubnu jsme z něj měli květáky, kedlubny, salátky a ředkvičky. Pomohl a pomáhá se satbou. A je to prostě radost. A to je pořád ještě bez hotových dveří a oken.
Za skleníkem je druhé fazoloviště - tentokrát na tyčkové fazole. Ty sice nejsou taková bída jako pnoucí, ale slimáci jim dali taky pěkně na prdel.
A to už jsme pomalu za plotem. To vepředu je místo pro kavkazský špenát, za ním je třetí dýňoviště udělané z hromady drnů po skleníku. A ještě víc vzadu je prostor pro další bobule - borůvky a tak. Páč u nás není kyselá půda, tak se jim teda moc nedaří.
Celá tahle část je součástí sadu se starými jabloněmi, velkým ořešákem, mladými třešněmi... všechno jsme podsadili menšími stromky a keři (třeba klokočím, dřišťálem, lískami...)
A taky udělali políčko topinamburů.
A taky jsme zkusili začít pěstovat hlívu. Tam uvidíme na podzim, nebo přístí rok.
A nakonec ještě předzahrádka. S bylinkovou spirálou, dalšími místečky s bylinkami, krolem, pórkem, pažitkou, fenyklem, rebarborou, saláty...
Roman Hřebecký

Roman Hřebecký

Prchávaje někdy od lidí vídám to, co jiní nevidí
Pomalší