To jsme si zase užili světaTouha po tichu. V kalendáři mi bliklo, že začal nový měsíc a připomnělo mi to, že je třeba projít fotky a naplnit zvyk napsat jednou za měsíc, co jsem prožil.
A když jsem to projížděl, nějak mi došlo, proč toho začínám mít plný brejle.
- jsou to dva měsíce, co nám začali sundavat střechu nad stodolou a je to měsíc, co doma žijem pod plachtama, který, když přijde větší vítr, dělaj povětšinou věci, co dělat nemají. Denně zkoumám meteoradar a do vesmíru posílám jasný signály - ještě vydrž, ještě sem žádnou velkou pumelici neposílej. Dvě noci z posledních třiceti strávený kurtováním utrženýho plachtování a sedm dalších probdělých strachy s meteoradarem v ruce, jsou něco, na co chci už spíš jen vzpomínat. Naštěstí vždycky nakonec vyjde slunko. A pak je hezky.
- byli jsme na táboře - jak jinak, než komunitním. Týden hezký pospolitosti, táboráků, her, koupání...
- povedlo se mi vyrazit na dva krásný výlety do Alp. Byl jsem tam sám, v tichu a rozjímání. S výhledama na všechny ty kopce, na který bych se chtěl podívat.
- taky jsme ale byli na výletech s Jáňou a klukama. Na kole, pěšky, v Novohradkách, v Linci, u Vltavy, v kopečkách na hranicích s Rakouskem...
- zahrádka je teď jak hrnečku vař. Zeleninu už dávno nekupujeme, nakládáme, mrazíme, sušíme, zavařujeme. A až mám trošku černý svědomí, že tam bují taky spoustu trávy, a že nestíháme okopávat, ale couž...
- stavba nejde úplně vždycky podle plánu. Komplikuje se nám komín, trochu se pokrutily některé trámy... tak mi to dělá těžkou hlavu, ale přestávám se bát se poradit.
- dveře se u nás netrhnou. Kamarádi, co přijeli na pár dní, si podávají ruce s těmi, co jsou tam na chvilenku... a já se vlastně moc těším na to, že až opravíme stodolu, tak tu bude krásný zázemí pro děti i dospěláky.
- Donio rozjelo sbírku na pomoc Hřensku a okolí, tak jestli máte z čeho přispět, přispějte. https://www.donio.cz/ceskesvycarsko - Není to pravda moje práce, já hledám způsoby, jak Donio posouvat jako celou službu, ale jsem fakt rád, že můžu v téhle partě být. Dává mi to, co mi dřív chybělo. Pocit, že opravdu něčemu pomáhám v čase, kdy je to potřeba.
- Na Masarykově univerzitě se můžete už přihlásit do nového bakalářského oboru, který se zaměřuje na design informačních služeb a startuje v září https://kisk.phil.muni.cz/uchazeci/distancni-studium... - já si teď užívám přípravu jednoho z kurzů, ve kterém se snažím propojit systémové přemýšlení a velké otázky současné společnosti, které je vhodné řešit. Napsal jsem o tom blog a další je v šuplíku https://medium.com/.../velk%C3%A9-ot%C3%A1zky-dne%C5%A1ka...
- taky se chystám na strategické plánování se Světem neziskovek
- a s Hnutím DUHA s pouštíme do nového dobrodrůža, tentokrát v rovině nových služeb nebo produktů - tak se těšte, páč to bude myslím dost hezký.
- a na podzim budem plánovat s Unií porodních asistentek, čímž mám pracovní kapacity tak nějak plné.
Když se na ten výčet podívám, je vlastně krásnej, co? Pořád se něco děje. Kamarádi, příroda, činorodost... Rychlík, co frčí, vlastně plnej radost... A stejně pořád toužím. Toužím teď po tichu. Až přestane vítr bubnovat do plachty, co máme místo střechy. Až tesaři přestanou bušit do hřebíků. Až se zase na chvilku vyklidní letní cvrkot, sednu si v pět ráno do křesla s kafem a budu vědět, že mě čeká tichej klidnej den, ve kterým budu moct prostě jen tak nebejt. To bude hezký.
Ticho.
