To jsme si zase užili světa. Jsou to asi dva měsíce, co jsem psal naposled nějak strukturovaně zápisky z toho, jaký to je #zitpomalsi.
- Dva měsíce, během kterých jsme prožili covid, dost náročný situace na střeše, dohady s řemeslníky, vyhrocený okamžiky během kterejch jsem nahlas používal slova, co si normálně ani nešeptám.
- Dva měsíce, kdy nás zahrádka začala zásobovat desítkami a stovkami kilogramů zeleniny.
- Dva měsíce, kdy jsem se budil v půlce noci a pomalu se vzdělával nejdřív v tesařským řemesle, pak v práci pokrývačů a klempířů, protože pokud tu nehlídám snad každej jeden krok, fakt se nemůžu spolehnout, že je dobře udělanej.
- A taky dva měsíce, kdy mi mockrát vhrkly slzy do očí a říkal jsem si, že se na to všechno vybodnu, protože ten stav, kdy jsem závislej na někom, kdo si jede svojí stylem "z cizího krev neteče" a držím ho prakticky jen tím, že mu nezaplatím, dokud nebude práce dobře hotová, tak tenhle stav je zlej zlej zlej.
Už podruhý za tenhle rok jsem si hrábnul do rezerv, co se týká energie, která je schopná dobře řešit krizový situace = situace, kdy cítím, že je vůči mě páchaná nějaká křivda. A zatímco zkraje roku při odchodu z firmy bylo třeba nakonec zatnout zuby a říct NASRAT, u domečku tak nějak tuším, že už to nepustím.
Hlavně proto ne, že chybí už jen fakt malinko, aby byly střechy na svým místě a přes všechny trably snad budou stát a budou stát pevně. Taky proto, že jakmile budou stát, budem se sakra rozhodovat, s kým dalším se pustíme do dalších prací a s kým dalším v nich budem pokračovat a za jakých podmínek. A moc věřím, že tím začnem pomalinku odvětrávat to množství negativních emocí, který se tu kupí.
Ono to teď bude znít asi trochu ezo, ale je děsně nepříjemný vidět, když vám nad hlavou roste něco, v čem máte žít a radovat se dalších 50 let, a přitom to vzniká v dusný atmosféře. Je na pováženou, když v tý největší hádce, kterou vedete, protože prostě chcete, aby to celý bylo udělaný dobře, spadne jeden s tesařů a zlomí si ruku, a vy ho pak vezete do nemocnice. Jaký asi bude žít v domečku, kterej vzniká takhle?
Jsem ale hrozně rád, že si tuhle iracionální linku k sobě pouštím. Že mi dochází. A že tak nějak vnitřně vím, jak s ní dál pracovat. A co jsme teda za poslední dva měsíce zažili?
- dostavěli jsme první krov a pak opravili, co bylo špatně, - pokryli jsme první střechu taškama,
- postavili druhý krov a čekáme na opravu toho, co je špatně- taky jsme vybagrovali nepořádek ze stodoly a připravili ji pro novou podlahu - moc se těším, jak se naučím pokládat kameny
- před stodolou vzniknul krásný plac, kam myslím postupně přesuneme spoustu našich aktivit a třeba tam i postavíme udírnu - to bych moc chtěl stihnout ještě letos
- byli jsme na spoustě výletů - v Táboře, v Tejně, na Sázavě
- taky na příměšťáku, kde Jáňa dělala s dětmi divadlo na téma vánočního příměří z 1. světové války
- máme doma kamínka a sporák na dřevo z druhý ruky. A taky novej vozík za auto.
- sehnal jsem vatu, palubky, trámky, latě, OSBčka... takže už máme skoro všechno na to, abychom se pustili do úpravy podkroví
- sklidili jsme asi miliardu dýní a ačokči, byli pro nashi a arónii, sklízíme a sušíme jablíčka, po cestách sbíráme ořechy, zpracovali jsme rajčata, postupně ujídáme zelí, mangold, fazolky, papriky, taky jsme byli párkrát na houbách... Podzim je i letos krásně hojný.
- máme lokální mlíko, tak děláme vlastní jogurty a tvaroh,
- začali jsme další školní rok v naší komunitní škole,
- volili jsme a byli na bramborách,
- byli u nás kamarádi a babička z dědou z Brna
- pracovně to bylo hezký - začal první semestr bakalářského studia designu informačních služeb a já se sžívám s novou rolí pana učitele. Facilitoval jsem strategické plánování Světa neziskovek a připravujeme plánování s Unií porodních asistentek, v Doniu ladíme dárcovskou zkušenost a s Duhou jsme rozjeli https://energielidem.cz/ a teď pracujeme na tématu cesty od konzumního chování.
- přečetl jsem konečně Klub nenapravitelných optimistů a Karpatské hry. S klukama posloucháme Pána prstenů a čteme Báječně nerozumné dobrodružství. A brouzdám si Uměním fermentace a prací se dřevem.
- hrozně moc jsme chtěl vyrazit na tůru v Alpách a na pár dní vypnout, ale skrze domeček jsem si to prostě nedovolil, tak snad na konci října a spíš do Bílých Karpat.
- a myslím, že se doma máme hrozně rádi. A jsem za to neskonale vděčnej.
